Harmonie těla, emocí a myšlenek
Eliška Esthe Zdražilová
I obyčejné věci můžeme připravit neobyčejně. Na běžném sladkokyselém nálevu mi vadí jeho složení sůl, cukr, ocet.
Začnu od konce. Lihový OCET se vyrábí většinou z destilovaného alkoholu, který se získává z žita, brambor či cukrové řepy. Je skvělý na úklid. Okna se díky němu lesknou. Vodní kámen z rychlovarné konvice zmizí. Jíst ho? Dám si v klidu třeba SAVO? Nechte mě chvíli přemýšlet. Jasně, že NE. Nejsem přece blázen.
O sněhově bílém cukru a jeho škodlivosti byly napsány už stohy papírů a všichni tušíme, že to NENÍ náš kamarád, tak to nebudu více rozmazávat. To, že se po něm kazí zuby je opravdu to nejmenší zlo.
Už Maruška věděla, že SŮL je nad zlato. Určitě však neměla namysli kamennou sůl obohacenou jódem a s protispékavou přísadou (E535). Nebezpečný je nedostatek jódu stejně jako jeho předávkování, které obecně hrozí u všech uměle přidávaných minerálů i vitamínů. Tělo si s tím neví rady. V lepším případě je bez užitku vyloučí, v horším si je někde uloží.
Nejlepší je podle mě sůl mořská (třeba tato). Hlavně by měla být zabudovaná, což znamená nasypaná do oleje na osmažení cibulky nebo minimálně 5-10 minut povařená v jídle.
Na dosolení či osolení salátu je vhodné použít UMEOCET či sójové omáčky Tamari a Shoyu (ty mi osobně moc nechutnají), kde je sůl již zabudovaná.
Esthe