Harmonie těla, emocí a myšlenek
Eliška Esthe Zdražilová
Sedím na lavičce v šatně školky a maminka se mě snaží převléct. Nespolupracuju. Mám čím dál větší strach, který mě úplně paralyzoval. Cítím z maminky úzkost, nervozitu, netrpělivost. Nakonec ji vidím z okna, jak spěchá rychle pryč. Najednou jsem sama. Úplně sama! Mám strach, že se maminku už nikdy nevrátí, že už jí nikdy neuvidím.
Přesně takový příběh je mi vybavil, když jsem se svého podvědomí zeptala, co v něm mám uloženo v souvislosti se školkou.
Byla to ve školce super nebo jste tam zažili nejedno trápení?
A přesně tyto malé či větší bolístky utržené ve školce mohou mít vliv na to, jak jako rodiče vnímáme to, že bude naše dítě chodit do školky. Jak moc velký strach máme z prvního dne, ze vstávání, z odvedení a rozloučení se ve školce, z odloučení od dítěte….
Jednoduše změňte obraz uložený hluboko ve vašem nitru i emoce na něj nalepené. A změní se i vaše současné vnímání školky. Už nebude hrozbou pro vaše dítě, a také se zmenší váš strach, který vznikl na základě vašich vlastních nepříjemných zkušeností souvisejících se školkou. Nemusíte se už bát, že i vaše dítě bude muset zakusit to samé.
Prostě přepiš obraz a přeměň emoci
Navnímejte emoci, která je s ním spojená. Pocítíte strach, bezmoc, smutek, beznaděj nebo… Nezavírejte před ní oči a vpusťte ji k sobě. Prožívejte ji. Dýchejte. Buďte s ní.
Možná se vám ukáže nějaký obraz, možná taky ne.
Zeptejte se sebe sama jako dítěte (malé Leničky, Janičky, Barušky…):
„Co potřebuješ, aby ses cítila bezpodmínečně milovaná, přijímaná a v bezpečí.“ (případně jakákoli jiná slova, která budete vnímat jako nejlépe vystihující danou potřebu)
Nyní se ztište a vyčkejte, co přijede. Není nutné ani vhodné to vymyslet. 🙂
Vytvořte nový obraz, nový zápis, ve kterém cítíte radost, lásku a bezpečí.
Pro lepší pochopení se vrátím k příběhu z úvodu. Maminka mě ve spěchu nechala ve školce. Cítila jsem se opuštěná a ještě jsem nabyla dojmu, že už se pro mě nikdy nevrátí.
Tento starý obraz přepíšu na nový.
Představím si, že maminka je v dobré náladě (nikam nespěchá!) a vysvětlí mi, že teď budu ve školce a nemusím se bát, protože se pro mě zase vrátí. Navíc mám u sebe svého oblíbeného plyšáka.
Emoce se promění. Začnu se cítit v bezpečí a milovaná.
Ano, tak jednoduché to je. Hned si to vyzkoušejte 🙂
Pro inspiraci uvedu ještě další možnosti. Třeba jsem mohla malou Elišku obejmout, dát jí nějakou hračku, sladkost, dopřát jí podporu, úplně změnit situaci, změnit jednání a emoce dalších postav tohohle filmu…
Ale jen „správné“ řešení má moc proměnit pocity. A to nevymyslíte! Přijde samo.
Přepsat můžete situace jako:
Je to velmi univerzální, takže můžete změnit kdeco a není potřeba se omezovat jen na nepříjemné situace ze školky.
Když se vypořádáte s minulostí, je na řadě současnost. Jste máma nebo táta a máte jistě různá přesvědčení, obavy a strachy týkající se nástupu a docházky dítka do školky. Tyhle myšlenky a představy vám dokáží naplnit hlavu až k prasknutí a nebývá snadné se jich jen tak zbavit. I vy dokážete zastavit lehce svou mysl, přesvědčte se o tom. 🙂
Zjistěte s čím máte co do činění
Všechny je poctivě a bez cenzury zapište na papír. Pište a nechte slova plynout. Pište a nepřemýšlejte o tom. Prostě zapisujte to, co se vám objeví v mysli.
Nakonec si vše po sobě přečtěte. Zjistili jste něco nečekaného? Můžete se tomu věnovat déle i opakovaně.
Co můžete objevit:
Ne, nestačí o tom jenom přemýšlet. Jen si to pěkně napište!
Když to máte pěkně černé na bílém, co s tím dál? Můžete opět použít výše zmíněný přepis a požádat své podvědomí, aby vám ukázalo situaci, kdy jste poprvé přijali dané přesvědčení, objevila se obava nebo strach.
Nemusíte vytvářet jen úžasné obrazy minulosti, zkuste i budoucnost. Zapomeňte na katastrofické scénáře a raději si představujte, jak dítě do školky přichází s úsměvem, v poklidu se rozloučíte a dítě jde spokojeně do třídy.
Možností je spousta. Chcete se naučit další techniky, které vám pomohou spřátelit se se všemi emocemi a změnit přesvědčení, která nepříznivě ovlivňují váš život? Podívejte se na online kurz Královnou svých emocí.
Můžete dítěti o školce „napovídat“ kdeco s cílem, aby se do školky těšilo. Nebude to ale fungovat, když budou vaše vnitřní pocity a slova, která říkáte, v rozporu. Můžete říkat, jak je to ve školce skvělý, a při tom se toho kroku do neznáma šíleně bát. Dítě si z toho vezme bohužel ten strach.
Děti si ve vás čtou jako v knize (moc dobře ví, jak se cítím a občas své děti podezřívám, že mi čtou i myšlenky 🙂 ), takže bych to být vámi nepodceňovala a postavila se tváří v tvář všem kostlivcům, které máte uložené hluboko ve skříni.
Seznamte dítě s tím, jak to ve školce chodí – jaký je tam režim dne, kdy tam přijde a kdy ho budete vyzvedávat. Řekněte mu, co všechno tam může zažít a naučit se. Děti si tam malují, stále něco vyrábějí, cvičí, zpívají, učí se říkanky, chodí na procházky nebo na zahradu atd. Nejde jenom o hračky. Ty brzy omrzí. 🙂
Ukažte mu web školky, jestli ho má. Choďte na procházku kolem školky a povídání na toto téma bude ještě snadnější. „Co tam děti asi teď dělají?“ Prostě takovou nenásilnou formou. Zapomeňte na to, že uděláte dítěti hodinou přednášku na téma školka. :-)) Lepší je sem tam utrousit nějakou poznámku a nechte ho, ať se ptá na to, co ho zajímá.
Rozhodně žádný nátlak, žádné neustálé ptaní se „jak se těšíš do školky“ od všech známých i neznámých lidí, žádné strašení a rádoby veselé hrášky…, protože to nevěstí nic dobrého.
Určitě je super, když se dítě do školky těší!
Každé dítě je jiné a někdy vás nic nedokáže ochránit před jeho slzičkami.
Je tedy velmi důležité, aby jste vy byla tím bezpečným přístavem, který je uvnitř zcela v klidu, a aby jste byla pevně rozhodnutá, že to, co děláte, je to nejlepší pro dítě. Vaše nejistota, strach a úzkost dítěti opravdu nepomůžou.
Udělejte vše tak, jak nejlépe dovedete, aby jste byla v pohodě a aby ve vás dítě získalo tolik potřebnou oporu a podporu. Možná, že už máte první den školky za sebou, ale věřte, že nikdy není pozdě cokoli změnit jak v sobě, tak vně.
Držím palce, ať vše proběhne v poklidu a pohodě
S láskou Esthe
PS: Maminky, možná to nejjednodušší řešení bude nechat tatínka, ať vodí dítě do školky. 😉