Život na plantáži

Lidé zaměstnaní na plantážích pracují mnohdy v otřesných podmínkách. S pracovní dobou 10 až 12 hodin denně, často 6 dní v týdnu, v nesnesitelném vedru a většinou bez potřebné ochrany vůči agrochemikáliím dostávají pracovníci velmi nízký plat, který málokdy stačí na jídlo, oblečení pro celou rodinu a a školné pro děti. Výjimkou není ani zneužívání práce dětí a potlačování odborů, které by mohly hájit práva pracovníků – nezřídka dochází k neopodstatněnému propouštění, nátlakům nebo i vraždám. Čím dál častěji jsou pracovníci najímáni krátkodobě na časově omezenou smlouvu. Propustit je pak lze z důvodu jejich zapojení do odborů mnohem snáz.

Kdo má zodpovědnost

Obchod s banány následoval rostoucí světový trend – velké firmy realizují svou výrobu formou subdodávek v zemích s levnou pracovní silou, kde je snadné porušovat zákony nebo je tu legislativa velmi slabá. V případě banánů obchod ovládají ovocnářské firmy – Del Monte, Dole, Chiquita, Fyffes, Noboa, Compagnie Fruitière a další menší producenti. Trh se ale poměrně drobí a velké firmy ztrácejí. Naopak v posledních letech roste význam řetězců, které často nakupují ovoce od nezávislých lokálních firem přímo v zemích produkce. Ve většině zemí Evropy dominují řetězce trhu s potravinami a svého důležitého postavení také často zneužívají. Jde především o neférové obchodní praktiky a extrémní tlak na cenu, který se přenáší dodavatelským řetězcem. Nejhůře dopadne právě na ty, kdo jsou na jeho začátku – pěstitele a zaměstnance v zemích globálního Jihu.

Životní prostředí

• velké množství odpadu, především plastových sáčků
• eroze půdy a s ní spojené vyšší riziko záplav
• odlesňování
• snižování úrodnosti půdy
• snižování druhové rozmanitosti

Banánové plantáže jsou v drtivé většině monokultury – pěstuje se na nich pouze jeden druh plodin, což významně zvyšuje rychlost šíření všech nežádoucích organismů, ať už jde o plísně, bakterie, parazity nebo hmyz. Banány se staly po bavlně druhou chemicky nejošetřovanější plodinou na světě a spotřeba pesticidů, tedy látek hubicích různé druhy organismů, se stále zvyšuje. Jde o stálý koloběh, protože organismy jsou schopné stát se vůči pesticidům odolnými (zvyšovat svou rezistenci). Kromě nežádoucích látek ničí ale pesticidy i řadu dalších, které jsou v přírodě důležité. Narušují se tak přirozené ekologické vztahy.

Život s chemií

Agrochemikálie (tedy pesticidy a hnojiva) se hromadí v těle lidí i zvířat, znečišťují půdu a především vodní zdroje. Lidé bydlící v okolí plantáží tak nemají přístup k nezávadné vodě a na pití, vaření a umývání používají vodu kontaminovanou chemikáliemi. Pracovníci na plantážích přicházejí do styku s chemikáliemi denně – když je na rostliny aplikují, často bez řádných ochranných pomůcek, nebo při postřicích plantáží z letadel. 85 % všech chemikálií rozprášených z letadel neskončí na rostlinách na plantážích, ale v jejich okolí – na domech, lidech a jejich blízkých polích.

Proč jsou pesticidy nebezpečné?

Je dokázáno, že pesticidy přispívají ke vzniku rakoviny a poruchám rozmnožování. Jedním z mnoha případů je kauza ze 70. let minulého století, kdy desítky tisíc pracovníků banánových plantáží v Nikaragui ztratily plodnost poté, co pracovaly s pesticidem DBCP. Důsledky působení pesticidů jsou různé – může jít o již zmiňovanou ztrátu plodnosti, kožní a oční nemoci, dýchací problémy, rakovinu nebo i smrt. Na následky otrav pesticidy zemře na 300 000 lidí ročně a v 99 % případů se tomu tak děje v rozvojových zemích. Život či práce v pesticidy zamořeném prostředí po dlouhou dobu může znamenat i vážné duševní poruchy, jako je schizofrenie či deprese. Velkým problémem je zde samozřejmě nedostatek ochranných pomůcek, které by pracovníky na plantážích před chemikáliemi ochránily, ale také vysoká negramotnost – lidé si nedokážou přečíst varování či návod k použití na obalu.

zdroj: http://www.zaferovebanany.cz/